Kasaři

vykradený trezor kasařem

Trezory byly častým předmětem zájmu kasařů především v minulosti. Počet vykradených pokladen začal značně stoupat od roku 1918. Na jejich vylupování se tehdy kromě kovodělníků začali specializovat i neodborníci a zločinci jiných kategorií. Zpočátku se lupiči pokladen soustředili především ve větších městech, později loupili, kde se dalo, a podnikali i výjezdy na venkov. Počet vyloupených pokladen stoupal v Československu geometrickou řadou v roce 1922 jich bylo sto, v roce 1927 čtyři sta osmdesát a vrcholilo to v roce 1933 sedmistyšedesáti případy. Vyloupení kasy bylo pro začátečníka poměrně tvrdým oříškem, pro profesionála rutinní prací. Na počátku jedno- až tříhodinové práce bylo nejdůležitější nalezení pevného bodu, o který bylo možno opřít hasák sloužící k trhání plechu. Potom byl navrtán jeden nebo dva otvory, do nichž byl vražen hasák, který během několika minut rozpáral stěnu pokladny jako konzervu, a totéž se opakovalo po odstranění popelové výplně i u vnitřní stěny pokladny. Konečný otvor nebyl větší než sevřená pěst.

Organizace policejního ředitelství v Praze po roce 1918 se stala základem všech policejních orgánů. Z hlediska kriminální služby a kriminalistiky bylo nejdůležitější složkou IV. Bezpečnostní oddělení. Jeho agenda se členila na kriminální oddělení, kde se vyšetřovaly trestné činy spáchané v obvodu policejního ředitelství - železniční, poštovní, oddělení pro stíhání padělatelů platidel, pro stíhání kapesních zlodějů a lupičů pokladen.

Okénko do dějin kriminalistiky, Policie.cz

Ohnivzdorná pokladna není nic jiného, než železná bedna s dvojitými stěnami z plechu asi 2 až 4 mm silného, který jest, jak nás zkušenosti po vyloupení poučují, ještě k tomu od mokrého, vlhkého vnějšího i vnitřního pláště pokladny do té míry zrezavělý, že nelze naprosto mluviti ani o "ohnivzdornosti", tím méně o "nedobytnosti" takovýchto pokladen. Uvážíme-li tyto všechny okolnosti, které jsou příznivé pro kasaře, lupiče, kteří si zvykli na shon po mamonu, lehkému životu na účet majetnějších občanů, dále, že tito sami anebo pomocí svých pomocníků hledí se  seznámiti s místem, přístupem k pokladně, možností útěku v případě vyrušení a k okolnosti, že dnešní kasaři, lupiči pracují moderními lupičskými pomůckami vlastními, jako hasáky, vrtáky, pákami, dláty atd., seznáme, že taková stará ohnivzdorná pokladna nemůže vzdorovati kasařskému náčiní.

Po stopách lupičů pokladen 1930

Trezory byly a jsou chráněny velmi odolným ocelovým pláštěm a zvláštními ocelovými dveřmi. Lupiči se do trezoru dostali buď překonáním zámku, nebo právě nerušením ocelového pláště. Pro lupiče trezorů to byla celá věda, nměli několik praxí ověřených postupů. Záleželo na tom, ve kterém místě provrtali plášt trezoru, kolik otvorů navrtali, poté postupovali v dalším řezání nahoru, dolů, stranu, šikmo atd. Podle způsobu provedení provedení se dalo usuzovat na odbornou úroveň pachatele, například více vyvrtaných otvorů v řadě vedle sebe svědčilo o velmi zdlouhavém a namáhavém postupu. Lupiči pokladen byli velcí specialisté. Někteří se zaměřovali jen na překonání zámku, jiní zase na určitou stěnu trezoru. Zámkoví lupiči byli považováni za nejobratnější, museli mít odborné vědomosti, pokladnu poškodili poměrně málo a jejich lup byl největší, poněvadž se dostali ke všem oddělením trezoru.

Místními četníky bylo před příjezdem pátračky zjištěno, že pachatelé byli nejméně dva, vloupali se do budovy notářského úřadu, zde odcizili pokladnu, kterou vynesli na zahradu sousedního domu a zde ji odborně za použití hasáků z boku otevřeli. Jelikož byla pokladna prázdná, neměli pachatelé co by odcizili... ...Jako pachatelé vyloupení pokladny v Leopoldově byli topolčanskými četníky 21. října 1932 zjištěni Vilém Osvald a Jan Pozman. Povedená dvojice se zdála podezřelá hlídkujícímu četníkovi a ten se je rozhodl zkontrolovat. Prozradilo je kasařské náčiní, které měli u sebe. Rázem se jednalo o případ pro pátračku. Bylo nutno usvědčit je z jimi spáchaných dosud neobjasněných činů. Kromě případu v Leopoldově měli na svědomí i pokladnu v Žabokrekách nad Nitrou.>

"Četnický pes Alto" z nakladatelství PRAGOLINE

Copyright © již od roku 1968 Všechna práva vyhrazena.

Aktualizováno říjen 2024

Copyright © Free Joomla! 4 templates / Design by Galusso Themes