V rakouském městě Kremže (Krems an der Donau) byl pokřtěn 12. dubna 1814 jako syn obchodnické, židovské rodiny. Již od svého dětství hodně cestovala po Německu, Anglii a Francii. Teprve ve svých 27 letech se vrátil do rodné Kremže. Pracoval nejdříve v galanterii. Po svých dlouhých cestách po Evropě se Franz Freiherr von Wertheim (1814 - 1883) rozhodl pro obchod se zahraničním nářadím. V roce 1841 začal s výrobou nářadí a zakládá svůj vlastní obchod. Již o rok později v roce 1842 převzal výrobu nářadí Gruber ve Vídni (výrobce zemědělského nářadí) po smrti majitele Antona Grubera. Hlavně také jeho pobočku v Neustift (Neuberg) bei Scheibbs. Měl tedy dvě továrny na kované nástroje. V regionu, kde jsou přemrštěné ceny za železo. Wertheim kompletně výrobu přepracoval a zdvojnásobil počet pracovníků. Ve svém sousedství měl největší a nejmodernější válcovací fabriku Andreas Töpper. Tento region byl pak v rámci celé Evropy největším producentem železa a oceli.
Výrobce nástrojů
V roce 1844 pan Wertheim vyhrál v Lublani na průmyslové výstavě stříbrnou medaili. Následující rok 1845 získal titul císařsko královského dvorního dodavatele nástrojů. Když vystoupit před veřejností na výstavě ve Vídni s ukázkovou sbírkou téměř 1000 různých kusů. Císař Ferdinand I. získal jeho oceněnou sadu nástrojů pro Polytechnický institutu ve Vídni. Byla to první z řady sbírek učebních materiálů, které Wertheim postupně dodal pro většinu technologických muzeí v Evropě. V roce 1846 se Wertheim přestěhoval do Vídně a dokončil velkou sbírku nástrojů pro císařskou sbírku nářadí. Další sbírka se skládá z 885 nástrojů a byla pověřena do císařského muzea v Petrohradě (St. Petersburg). V následujících letech Wertheim zdokonalil svou výrobu a opakovaně získal ocenění na výstavách. Například světová výstava Expo 1851 v Londýně.
Třetí rakouská průmyslová výstava v Laibachu v září 1844. Pan Franz Wertheim mladší, majitel bývalé továrny na nástroje A.Gruber, měl k vidění známé vynikající výrobky této provozovny, mezi nimiž vynikaly hoblíky. Až příliš elegantní vybavení těchto ručních nástrojů nám však nepříjemně připomínalo stále dosti rozšířený předsudek, který věří, že průmyslové výstavy se konají jen pro vzácné show a triky.
časopis Illyrisches Blatt z 19.9.1844, strana 153
V roce 1845 vlastní Franz Wertheim 3 továrny na truhlářské výrobky, nástrojářké, tesařské a koželužské nářadí. První továrnu na kladiva (kovaná a protahovaná) v Scheibbs koupil s privilégii po smrti majitele A.Grubera v roce 1842. Protože továrna nebyla dostatečně velká na výrobu velkého množství nástrojů, postavil v Kremsu druhou továrnu na ocelové řezné nástroje. Ve třetí továrně ve Furthu u Göttweihu se vyráběly dřevěné rámy a držáky ocelových řezných nástrojů. Nástroje patřily k nejvýznamnějším té doby. Celkem je ve třech továrnách zaměstnáno na 80 lidí. O skutečných úspěších tohoto podniku nejlépe vypovídá značný odbyt, kterému se těší ve všech částech monarchie i v zahraničí.
Výrobce papíru
Oženil se s dcerou vídeňského šlechtice a majitele papírny Wilhelma Kneppera. Franz Wertheim do papírny svého tchána nastoupil jako akcionář, jediný partner a manažer. Jako první v habsburské říši zahájil sériovou výrobu cigaretového papíru, přidal do nabídky více barev a jakostí papírů. Firmu rozšířil do velké části světa z Rakouska přes Balkán až na Blízký východ.
Založení výroby trezorů Wertheim
V roce 1848 došlo v továrně k loupeži při které byo odcizeno asi 600 zlatých. Dnes asi 70 tisíc korun. Byla vykradena obyčejná kovová truhla. To vedlo Wertheima k výrobě vlastního trezoru odolného proti vloupání a požáru. Během průmyslové výstavy 1851 v Paříži získal od firmy Sommermayer práva na výrobu ohnivzdorných pokladen v Rakousku. Nejdříve vyrábí v Erdbergu a později ve Vídni. Během krátkého času registroval několik patentů na své inovace. Nezůstal jen u svého trezoru a jeho výrobky získali rychle slávu pro svou bezpečnost.
Prvního září roku 1852 založil Franz Wertheim společnost s tichým společníkem Friedrichem Wiese. První rakouskou továrnu ve Vídni na ohnivzdorné trezory a trezory proti vloupání. Zprvu společnost zaměstnávala 80 - 85 zámečníků Usadili se v bývalé továrně na svíčky v Erdbergu. Vztah s Wiese byl opět rozvázán na základě rozvazovací smlouvy z 18. června 1863.
Ohnivzdornost trezorů v půlce 19. století
V roce 1853 uspořádala společnost Wertheim veřejnou zkoušku ohněm. Bylo to ve Vídni na písečném nádvoří zámku Belvedere. Za přítomnosti finančníků, univerzitních profesorů a pár tisíců lidí. Několik pokladen bylo postaveno do velkého ohně. Následně po několika hodinách pálení jsou otevřeny s nepoškozeným obsahem.
V roce 1857 se podobná zkouška konala v Turecké Konstantinopoli při příležitosti největších tureckých svátků. Za přítomnosti sultána a všech ministrů. Touto reklamní akcí způsobil velký rozruch. Trezor byl několik hodin udržován ve vysokém žáru. Zkouška ohněm se prováděla v přítomnosti mnoha osobností a hlavně Sultána. Výsledkem bylo, že uvnitř uložené cenné papíry a peníze nebyly vůbec poškozené. Výhradně pro Konstantinopol bylo pak vyrobeno 3.000 trezorů.
FRANZ WERTHEIM, of Vienna, for "A substance for filling the interstices of fire-proof safes" --2 years. -- (Secret.) -- Dated 29th May, 1857 The Commissioners of Patents'' Journal
Zkoušky pod širým nebem jsou zpochybňovány konkurencí. Následující zkoušky v roce 1858 jsou tedy se záštitou ministerstva obchodu. Trezor je testovaný ve smaltovací peci na porcelán. Tam se dasáhne až 1.000°C. Po takovém teplotním namáhání jsou zámky trezoru funkční a papíry uložené uvnitř v pořádku. Protože to byl velký reklamní tahák, následují další zkoušky. Další zkouška ohněm proběhla v cihlové peci ve Wienerbergu, kde byl popelový trezor vystaven maximální teplotě 1230 °C.
Roční produkce se v letech 1852 až 1857 zvýšila ze 100 na 1220 pokladen. Velká poptávka si vyžádala rozšíření výrobního závodu, a proto Wertheim postavil vlastní továrnu - pozdější "Wertheim-Hof" - na adrese Louisengasse 6 (dnes Mommsengasse) ve čtvrtém vídeňském obvodu. 1852 bis 1900 - Wertheim. [online] Dostupné z: http://www.wertheim.at/firmengeschichte/1852-bis-1900.html
Od roku 1857 firma vyvážela do Osmanské říše a postupně do zemí jihovýchodní Evropy, Ruska, Itálie, Persie a Japonska.
Stále nástroje
V roce 1862 vyrábí všechny druhy nástrojů z oceli, železa, žluté mosazi a dřeva pro truhláře, tesaře, bednáře, koláře, soustružníky, koželuhy, sedláře a obráběče. Továrna v Scheibbách byla nově přestavena 1857 a vybavena nejlepšími stroji. Používá se parní síla a ocel, která se vyrábí v kladivářské dílně výrobce. O rozsahu podniku svědčí skutečnost, že se zde ročně vyrobí 60 000 až 80 000 nářadí. Bílé bukové dřevo, které se na ně používá, není v žádné zemi překonáno ve své vynikající kvalitě, zatímco ceny jsou velmi mírné. Řemeslníkům se nevyplatí si vyrábět vlastní nástroje jako dosud.
Palác Wertheim
V roce 1863 byl osloven rakouský architekt Heinrich von Ferstel (navrhl například zámek v Trmicích), aby pro Wertheima vybudoval palác ve Vídni, který se jmenoval podle něho. Byl postaven na rohu ulic Ringstraße a Schwarzenbergplatz. Franz von Wertheim byl milovníkem a podporovatelem umění a v paláci je také malý sál s divadelním jevištěm. Později byl palác Wertheim určen také pro umístění sbírky vzorových nástrojů. Byla to expozice ze světové výstavi v Paříži z roku 1867.
Trezorové zámky Wertheim
Bezpečnost trezorových zámků na pokladnách v té době nebyla dobrá. Wertheim to řešil získáním práv na výrobu planžetového zámku od americké firmy Yale. Velmi usiluje o to, aby žádné dva klíče vyrobené v jeho továrně nebyly stejné. Vyrábí tedy dvoubitový klíč. Trezorový klíč, který má zuby na dvě strany. Vznikl díky vynálezu Huberta Neidholdta, se kterým Wertheim pracoval jako společník v jeho nově založené společnosti „F. Wertheim & Comp."
Před rokem 1865 bylo vybavení továren na vysoké úrovni a zahrnovalo také stroj na řezání klíčů. První a jediný na kontinentu. Továrník shledával jako velice důležitou část trezorových zámků také samotný klíč. Musí mít různé zuby pro každý vyrobený klíč, aby nemohl otevřít více trezorů. Doposud se ve všech továrnách na kontinentu vyrábí trezorové klíče ručně. Nový stroj na výrobu klíčů vyřezáví klíče na základě systému a dává společnosti velkou konkurenční výhodu. Stroj je schopen teoreticky vyrobit 100.000 různých klíčů. Společnost Wertheim byla vybavena takovým strojem v lednu roku 1864.
Podle našich nejlepších znalostí jsme provedli co nejvíce změn, ale přesto se nelze vyhnout tomu, že v průběhu jednoho týdne se v jedné továrně vyrábějí nejen podobné, ale často i totožné kopie klíčů. Karl Weiss; Alt- und Neu- Wien in seinen Bauwerken; z roku 1865; stránka 26
Továrna na pokladny zaměstnává 300 dělníků, má parní stroj se sílou 20 koňů a více než 40 pomocných strojů, včetně stroje na výrobu klíčů. Nástrojárna a výrobna barevného papíru samostatně zaměstnávají 400 pracovníků.
Uznávaný továrník Wertheim
Továrníkovi se dostávalo dobré pověsti a měl velkou váhu u soudu. V roce 1869 mu bylo dovoleno doprovázet císaře Franze Josefa I. na otevření Suezského průplavu, jakožto osobní odborník přes průmysl. Kromě toho byl Wertheim od roku 1869 do roku 1871 člen zemského sněmu Dolního Rakouska, městské rady ve Vídni, místopředsedy Vídeňské obchodu a obchodní komory, předseda dolnorakouské obchodní asociace a kurátorem Rakouského muzea umění a průmyslu. V roce 1863 byl povýšen do rytířského stavu a v roce 1871 obdržel řád železné koruny II. stupně.
Taneční večírek společnosti Wertheim
V roce 1869 byla dokončena pokladna číslo 20.000 a při této události byla velká slavnostní akce, taneční večírek. Za účasti 1200 lidí a samozřejmě všech špiček z ministerstev, armády, finančních domů a průmyslníků. U příležitosti této slavnosti složil slavný Josef Strauss polku s názvem "Polka Feuerfest". Na této slavnosti se také vyhlásila odměna sto tisíc franků pro toho kdo otevře pokladnu Wertheim nenásilným způsobem.
Týdenní produkce v roce 1873 činí 25 000 kusů různých nástrojů. Ve stejném roce publikoval dílo "Tool Knowledge", které obsahuje přes 1000 obrázků různých ručních nástrojů spolu s popisným textem o jejich konstrukci a použití.
V roce 1876 se ocelovým pokladnám mezi lidmi právem říkalo "Wertheim kasa" nebo "Werthajmka". Firma se účastnila řady průmyslových akcí. Naříklad Vídeňské mezinárodní výstavy v roce 1873, Jihoafrické mezinárodní výstavy v Kapském Městě v roce 1877, Světové výstavy v Paříži v roce 1878 a Mezinárodní výstava v Sydney v roce 1879.
Zkoušky vloupání do trezoru
Již v roce 1865 došlo v Bukurešti k pokusu o vloupání do trezoru. Vzpurné masy přinesly z kancelářské budovy na náměstí pokladnu Wertheim a dlouho se ji snažily neúspěšně otevřít. Zatímco pokladny francouzské výroby umístěné na stejném místě byly zničeny a vyloupeny. K prokázání bezpečnosti použil Franz Wertheim své osvědčené reklamní materiály z ohnivzdorných zkoušek a převedl je na veřejné zkoušky vloupání. Rychle následují zkoušky v letech 1876 ve Vídni a Bukurešti, 1878, 1879, 1880, 1881...
Přehlídka města Vídně na oslavu stříbrné svatby císařského páru
V roce 1879 se konala Makartská slavnost u příležitosti výročí stříbrné svatby císařského páru. Firma Wertheim byla zastoupena alegorickým vozem navrženým umělcem Makartem. Na voze stála bohatě zdobená, velká a starobylá truhla s ocelovými dekoracemi, ručně vyráběným a puncovaným kováním.
Jako sváteční dar bylo nabídnuto to nejkrásnější a nejlepší, co císařské hlavní město mohlo nabídnout... ...ve slavnostně vyzdobených ulicích se odehrávala podívaná, která se nesmazatelně zapsala do paměti každého, kdo ji viděl... vše vyvrcholilo, když průvod dorazil na festivalové náměstí a předvedl celou svou slávu před panovníkem, kterému byla slavnost určena... ...Vozidla všeho druhu a konstrukce se v této době valila ulicemi do Prátru... ...Těžcí koně se svými nádhernými, bohatě vybavenými postroji byli zapřaženi do alegorických vozů. Koně byli předvedeni v nádherném jezdeckém náčiní a uzdečkách obtěžkaných zlatem a stříbrem... z 10 000 účastníků přehlídky znal každý své místo... Průvod opakovaně zastavuje před Schwarzenberg-Platz. Často zůstává po dlouhou dobu v úplném klidu. V této zatáčce ulice je fotografický ateliér před Palais Wertheim, což je příčinou této pomalosti...
Zprávu z Neue Freie Presse z pondělí 28. dubna 1879
V tomto roce se v Moskvě konají velká jednání o vzájemné ochraně obchodních značek. Za to se Wertheim dlouhá léta aktivně zasazovat. Krátce po úspěchu s prosazením ochrany Wertheim umírá v 69 letech. Jeho majetky jsou odhadnuté na 5 milionů zlatých. Krátce po smutečním obřadu je představen 18letý syn Franz Gunst Wertheim. Později přijal jméno po otci jako Franz von Wertheim. Pouhý rok po smrti Franze Wertheima staršího přidala společnost do výrobního programu výtahy. Pro předsatvu teprve v roce 1853 představila firma OTIS první bezpečný výtah založený na do té doby jediných dvou patentech.
V roce 1898 byl k dispozici parní stroj o výkonu 30 HP a četná speciální zařízení. Roční výrobní kapacita se pohybovala kolem 2000 kusů. Do konce 19. století bylo vyrobeno 70 000 protipožárních pokladen, přes 18 000 bezpečnostních zámků a kolem 1 000 protipožárních dveří.
Betonové trezory Wertheim
V roce 1910 začíná vývoj a první výroba trezorů proti pálení plamenem. Jejich ochrana je tvořena hlavně betonem a dalšími tvrdými materiály. V takových vrstvách a složení, že se zloději nevyplatí na místo činu přivážet tolik plynů potřebných k řezání (acetylen a kyslík). Taková inovativní výroba je velice populární u zákazníků. Na straně druhé přináší velké finanční náklady na modernizaci výroby, strojního vybavení. Dnešní moderní betonové trezory.
20. listopadu 1911 společnost byla přeměněna na akciovou společnost.
Výrobce trezorů C. Polzer & Co a Velká válka
V roce 1913 se do společnosti začlenila firma C. Polzer & Co. Následovalo nelehké období první svtové války. Výroba byla v době války silně zaměřena na válečné potřeby. Po konci války a rozpadu monarchie nastává velký ekonomický propad. Firma Wertheim byla zaměřená na velký obchodní prostor celé monarchie, který teď byl daleko menší. Přišlo se také o nové pobočky v Praze a Budapešti, které byly vybudovány teprve v roce 1913. Krize je řešena mimo jiné podílem ve francouzské firmě Fichet v roce 1920. Výrobní program se rozšířil o plechový kancelářský nábytek - kartotéky, knihovní regály nebo skříně na plány. Lidé oceňovali nábytek od výrobce trezorů pro své vlastnosti jako je bezpečnost a nehořlavost. Inflace v té době firmu zasáhla tak mocně, že sám majitel Franz Wertheim vložil i veškerý svůj majetek, například palác na náměstí Swarzenbezgplatz.
Nový majitel Ernst Bruno
Po smrti Franze Wertheima mladšího v roce 1925 se rychle začalo vytrácet vysoce hodnocené jméno společnosti. Podnik převzal švagr zesnulého, Dipl.Ing. Ernst Bruno. V krizi kolem roku 1929 se výrobní program z donucení vrátil na původní sortiment. Zejména zahraničním bankám bylo dodáváno stále více trezorových skříní a systémů jako jsou ocelové komorové dveře a pancéřové ventilace. V následujících letech se hodně pokročilo ve zlepšení vlastností používané oceli. Na výrobu trezorů se používá litinový pancířa a po roce 1930 jsou to manganové litinové desky, které mohou mít až tloušťku neuvěřitelných 100 mm.
Obchodní úspěchy a nová továrna
Úspěchy firm po roce 1934 si vyžádaly rozšíření výroby a také současná továrna byla příliš malá. Většinu akcií přebírá bankovní instituce Creditanstalt-Bankverein. Po roce 1938 se začíná se stavbou nových moderních objektů na zelené louce vedle továrny na keramiku Wienerberg. Šest dlouhých hal, kterým dominuje výtah jako věž viditelná z dálky. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 je výrobce Wertheim firmou s nejvýhodnějšími výrobními náklady. Při srovnání 45 podniků vyrábějících trezory v Říši. 2. července 1938 se konala oslava dokončení 100 000. pokladny Wertheim v Baumgartnerově kasinu.
Od začátku války musí všichni podrobit výrobu německému zbrojení. Wienerbergská továrna je celá pro potřeb války a trezorová technika jako civilní výroba se přesunula v omezeném rozsahu jen do původní staré továrny v Mommsengasse. Zásahy při bombardování zničily halu a kancelářskou budovu. Starou továrnu zase poničil požár. Co zůstalo bylo rozebráno a předáno Rusům. Společnost neměla žádný majetek.
Po skončení světové války firma rychle obnovila činnost, ale zatím jen v oblasti servisu trezoru a výtahů. V nové továrně byla sloučena výroba pokladen, trezorů, ocelového nábytku a výtahů. Byl dodán první kancelářský sklad v univerzitní knihovně pro milion knih.
Generální ředitel společnosti Heid dal společnosti Wertheim AG k dispozici program dopravních zařízení, který vyvinula jeho společnost ve Stockerau, aby odůvodnil převod obráběcích strojů a zařízení bez plných nákladů. Celý výrobní program divize dopravních systémů byl převeden z Heidu do Wertheimu: Dopravní systémy pro kusové a volně ložené zboží, pro celou technologii zpracování, pro doly, cementárny, sodovkárny a cukrovary, potravinářské závody, tabákové závody, sklady, nakládací systémy, včetně mobilních a přenosných lamelových a pásových dopravníků, dopravních kolejnic, lžícových výtahů, koksovacích systémů, systémů pro přepravu dřeva a dopravních systémů pro štěrkovny a cihelny.
Ohnivzdorné trezory po válce
Válka přinesla i pozitivní věc. Během častých požárů se trezory nedobrovolně testovaly na odolnost proti ohni. Ze strany zákazníků také přichází více požadavků na odolnost proti ohni. Největší nedobrovolnou zkouškou byla účast společnosti Wertheim na Víděňském jarním veletrhu 1949, který přes noc lehl popelem, ale trezory bylo možné otevřít a obsah byl nepoškozený. Vyrábí se trezory se zvýšenou ohnivzdorností Defendsor-Super, Herkules a Titan.
Wertheim jako jeden z největších výrobců výtahů
Obnova zničených zemí po válce přináší více poptávek po nákladních výtazích, pokladnách, kancelářském nábytku... V roce 1950 se daří vývozu výtahů do celého světa díky zákonu na podporu exportu. Není tedy divu,že o rok později přichází Wertheim s vlastním modelem jezdících schodů. Na počátku 50. let se vyrábělo pouze pět až deset eskalátorů ročně; pozornost se nadále soustředila na výrobu pokladen a výtahů. Společnost potřebuje další prosotry pro jednotlivé divize, roste a koupením okolních pozemků se zvětšila na 44 tisíc metrů. 1969V roce 1969 převzal 42 % akcií společnosti Wertheim vybraný partner, společnost Schindler, druhý největší výrobce výtahů na světě. V roce 1971 se Wertheim stal největším vývojovým a výrobním závodem skupiny Schindler.
Nízkoenergetické domy
V roce 2012 začal Wertheim stavět nízkoenergetické domy s komfortními byty a preventivním bezpečnostním zařízením.
Použitá literatura:
- 1852 bis 1900 - Wertheim. [online] [cit. 07.12.2021]. Dostupné z: http://www.wertheim.at/firmengeschichte/1852-bis-1900.html
- W.: Der Oesterr. Handel im Orient … 1858;
- Verzeichnisse der bekanntesten Handels- und Gewerbefirmen, welche in … Städten der Levante und Egyptens etablirt sind …, 1860;
- 1860–61; Werkzeugkde. zum Gebrauche für techn. Lehranstalten, 1869;
- L.: Wurzbach; Österreichische Naturforscher und Techniker, 1950, strana 194;
- 100 Jahre W. 1852–1952, 1952;
- J. Mentschl, Österreichische Wirtschaftspioniere, 1959, strana 67;
- J. Mentschl – G. Otruba, Österreichische Industrielle und Bankiers, 1965, strana 127;
- G. Holzmann, Unternehmer aus NÖ, 1967, strana 99;
- F. Mathis, Big Business in Österr. 1, 1987, stránky 352 až 353;
- J. Kalmar – M. Waldstein, K. u. K. Hoflieferanten Wiens, 2001, strana 90;
- G. A. Stadler, Das industrielle Erbe NÖ, 2006, strana 688;
- Techn. Mus., Wien; Pfarre St. Veit, Krems an der Donau;
- Blätter für Technikgeschichte, sešit 11, Vídeň 1949, strany 65 - 76;
- Die Gross-Industrie Oesterreichs 1898, Wien: Leopold Weiss 1898, strany 308-310