Vykrádat trezory umí jen zlodějská elita
Kasaři bývali mezi zloději elitou. Zatímco obyčejnému chmatákovi stačí, aby byl hbitý a náležitě drzý, kasař musí mít jistý organizační talent, ovládat otevírání zámků nejrůznějších typů, umět si připravit své nádobíčko, dostat se nepozorovaně do míst, kam je těžké jen tak proniknout a po překonání "nedobytné" pokladny bleskově beze stopy zmizet. S takovými případy se kriminalisté setkávali a občas ještě setkávají dodnes.
Zmizení peněz z pošty
Zmizení peněz z třebíčské pošty na podzim roku 1965 však ze série zmíněných vloupaček poněkud vybočuje. Ze zamčené budovy se tenkrát ztratilo nejen zhruba čtvrt milionu korun, ale dokonce i pokladna, která měl peníze před zloději ochránit. Když dorazili kriminalisté za ranního šera na třebíčskou poštu, aby zjistili, zda měl hlas ohlašující telefonem zprávu o přepadení úřadu pravdu, našli v manipulační místnosti poštovních doručovatelů prázdný kout, v němž stála jšetě před pár hodinami kovová pokladna s penězi. "Poštovní úřad je ve středu města v dvouposchoďové budově na rohu Malinovského třídy a Soukenické ulice. V zadním traktu objektu směrem k řece Jihlavě je rozestavěný objekt a dvůr je tímto směrem volně přístupný..." stojí ve zprávě o ohledání místa činu.
Jak k loupeži došlo
Na dveřích hlavního vchodu ani vchodu do manipulační místnosti nenašli policisté stopy po páčících instrumentech, násilí nebylo znát ani na oknech a okenicích. Jen na podlaze manipulační místnosti zbyla čitelná okrouhlá rýha, na plechu římsy pootevřeného okna pak prohlubně, podle kterých bylo zřejmé, že právě tudy neznámí kasu stěhovali na ulici. Že lze hovořit o pachatelích v množném čísle, bylo jisté, protože jeden člověk by takovou akci těžko zvládl sám. Protokol o ohledání místa činu podrobně popisuje i další stopy, které měly být kriminalistům vodítkem na cestě za neznámými lupiči. Také čas, kdy k akci došlo, se dal podle pracovního provozu na poště odhadnout - zloději se mohli do inkriminovaného prostoru dostat mezi devátou večer a pátou ranní následujícího dne. Z prvních informací se dalo usuzovat, že pokladna byla vynesena oknem vedoucím z místnosti doručovatelů do Soukenické ulice i to, že zloději, kteří poštu v inkriminované době navštívili, museli beze sporu znát prostory, ve kterých se kasa nacházela.
Vyšetřování zmizení trezoru na místě
"Mohli být spojeni s někým, kdo na poště pracuje," nabízela se jedna z vyšetřovacích verzí. Policisté zaměřili svou pozornost - kromě prověřování dalších možných variant - právě tímto směrem. Převést toto logické rozhodnutí do praxe nebylo rozhodně snadné. Pracovníci tehdejší veřejné bezpečnosti vypracovali spolu s prokurátorem, který dostal případ na starost, plán, kterak neznámé lupiče co nejrychleji dopadnout. Podle dochovaných zpráv bylo v dané chvíli zejména nutné: "obstarat jmenný seznam všech zaměstnanců pošty, zejména těch, kteří vlastnili klíče k manipulační místnosti; prověřit jejich pohyb v kritické době; obstarat seznam a prověřit všechny osoby zúčastněné na adaptaci budovy; zjistit přesné rozměry odcizené pokladny, pořídit její maketu a vyzkoušet možnost jejího uložení v zavazadlovém prostoru běžných typů vozidel..."Běžná pracovní doba přestala pro tým vyšetřující poštovní loupež existovat. K výslechu byli zváni svědci, kteří mohli něco nezvyklého slyšet či zahlédnout, o pomoc v pátrání žádal každého, kdo mohl nějakým postřehem přispět k dopadení pachatetlů i místní rozhlas. Nové informace se však k policistům právě nehrnuly...
"Ukradneme trezor" zaznělo poprvé v hospodě
V hospodě vznikají, jak známo, plodné obchody i plány, které se jen málokdy uskuteční. Ten, který upekla trojice mužů, však došel své realizace. "Potřebuju prachy," postěžoval si jednoho podzimního dne mezi kamarády jistý Emil Štoch. "Kdo by nepotřeboval?" otočil oči v sloup Pavel Nečásek a obratem dodal, že tyhle řeči nemají cenu, protože tady se Sportka nepodává a všichni kamarádi, které zná, nejsou z těch, kteří by rozdávali - už proto, že sami nemají, nebo protože jsou škrti. Třetí u stolu se po chvíli zavrtěl: "Možná bych něco měl, ale nevím, jestli by to bylo právě pro vás." Po krátkém přemlouvání vybalil tenhle nenápadný pošťák nápad, který ho už nějaký čas pronásledoval. - Tak nějak to mohlo být a muži se jmény, která neodpovídají skutečnému případu, dohodli podrobnosti.
Plánování loupeže trezoru
Doručovatel půjčí klíče a opatří si železné alibi, jeho komplici se postarají o ostatní. V den "D" se měl Emil Štoch - samozřejmě s klíči od pošťáka v kapse - nechat zavřít po skončení pracovního ruchu na poště. "Co kdyby ho přeci jen někdo objevil?" přepadly obavy šéfa akce, a tak bleskurychle změnil instrukce. "Nechám nahoře pootevřené okno a až bude čistý vzduch, dostanete se oba ke kase po žebříku. Vedle je stavenitě, takže to nebude problém," doladil plán pošťák. "Auto bude připravený, jak jsme dohodli, a já budu mít alibi, že s ním nikdo nehne. Tahle věc určitě klapne, a až bude po všem, rozdělíme se podle spravedlivýho klíče," ukončil poslední poradu muž, který vůbec ničím nepřipomínal lupiče čehokoli, poštovního úřadu pak nejméně.
Krádež trezoru
Všechno šlo hladce podle plánu. Otevírat kasu na místě by bylo nebezpečné, dohodl se trojlístek předem. Určitě bude lepší potichu vystěhovat plechovou pokladnu oknem ven a pak si s ní někde v klidu poradit. Profesionální kasař by nad takovou nerozvážností jistě pohrdavě zakroutil hlavou, těm třem však přišel jejich nápad velice mazaný."Ta skříň je lehčí, než zkraje vypadala," oddechl si Nečásek. "Plech dělá rámus, raději ji přestěhujeme k oknu položenou na stole," odhadl Štoch. Chvíle dřiny a byli na ulici - žebřík zvládli skoro jako kaskadéři, plecháč putoval na pár minut pod poštovní náklaďák, který tady pravidelně stával. Vzduch byl, zdálo se, čistý, všude ticho jako v kostele. Nečásek zaběhl pro auto, které stálo jako ve správné bondovce o ulici dál a mohlo se nakládat. Cestou na Brno auto s podivným nákladem na odlehlé cestě zastavilo. Co kdyby byly v kase místo peněz, nedej bože, třeba jen úřední papíry? "Trefa byla správná," pochválili dotyční unisono pošťáka a vyndali pytel s penězi. Prázdnou pokladnu se rozhodli uložit do řeky někde cestou... Plán na vyloupení pošty se zdál bezchybný. Plán na vypátrání a zadržení pachatelů loupeže, podle kterého postupovala policie, byl však dokonalejší.
Dopadení pachatelů
Od noci, kdy z pošty zmizela pokladna se zhruba čtvrt milionem korun, do dne pravomocného odsouzení trojlístku zlodějů uběhly pouhé tři měsíce. "Mohlo by se něco podobného stát i dnes, v době moderních zabezpečovacích zařízení?" zeptala jsem se penzionovaného kriminalisty Bohuslava Vorla. "Samozřejmě, i když dnes jsou bohužel běžnějí ozbrojené loupeže. Kvalitní zabezpečovací zařízení nejsou ještě všude běžná a někdy se mi zdá, že ani nemohou zcela plnit svou funkci. Jak se bránit proti hrubé síle, nevědí, myslím, nikde na světě. Pokyn, který mají podle mých informací pracovníci, kteří se mohou do střetu s ozbrojenými lupiči dostat, zní: vydat peníze a zachránit tak život. Je to zřejmě to nejrozumnější, co se dá v dané kritické chvíli učinit. S krádeží celé kasy se kriminalistika nesetkává často, přesto si ale myslím, že se může objevit i dnes." Zkušený detektiv ve výslužbě se nemýlil - před několika týdny zaznamenali krádež pokladny s peněžní hotovostí kriminalisté v Západočeském kraji...