Výbušniny a trezory

Trezory a výbušniny

Použití výbušnin při vykrádání trezorů

Otevírání trezorů výbušninami dosáhlo svého vrcholu mezi lety 1945 a 1960. Na počátku 21. století už to není tak obvyklé. Historie ukázala, že zločinost se zvyšuje v poválečných letech. To lze přičíst k velkým pokrokům ve vývoji strojů a nástrojů v kombinaci se školením válečného personálu v jejich užívání. Zločinci používají kyslík-acetylenový hořák a užití výbušnin je spíše vyjmečné. Hlavním důvodem vykrádání trezorů byla jejich malá odolnost v poválečných letech a to hlavně trezorů, které se používali v bežných obchodech. Většina trezorů z minulého století byla provedena tak, aby odolávala jen základním nástrojům nebo požáru.

Konstrukce trezorů a exploze

otevření trezoru výbušninou

Pro umístění nálože nebo náloží se volila nejčastěji jedna ze dvou základních metod. Jedna spočívala upěchování nálože dovnitř dveří a to za použití klíčové dírky nebo násilně vytvořeného otvoru. Druhá metoda používá trhavin po okraji dveří trezoru, ale to je náročnější na znalost konstrukce napadaného trezoru, aby vůbec stálo za to se o to pokoušet. Vyžaduje to také čas na přípravu a využití mechanických nebo termických pomůcek. Tato druhá metoda se nejvíce uplatnila v Americe, kde bývala častá kruhová konstrukce dveří trezoru. Využívalo se výrobních tolerancí mezi dveřmi a korpusem trezoru do kterých se vlévala výbušná kapalina nitroglycerin.

Vykrádání trezorů pomocí výbušnin v ČR

RokPočet případů
19992 případy
20086 případů
20092 případy

Používané druhy výbušnin

Nálož v klíčové dírce trezoru

Ačkoli se na přelomu minulého století používal střelný prach (černý prach) na vyhazování trezorů do vzduchu, byl jeho původní účel jako pohonná hmota pro munici. Bez bleskovice ale hoří volně a proto musí být dobře zabalený a upěchovaný. Stlačení umožňuje vytvoření nezbytného tlaku rozpínajícího se plynu před výbuchem. Klasický černý střelný prach má ze všech běžných výbušnin nejnižší detonační rychlost, která je blízká rychlosti zvuku. Pracovat profesionálně se střelným prachem jako střelmistr bylo velice nebezpečné povolání. Vynalézavost vedla k vymyšlení pomalu hořící pojistky. Používal se jemně mletý černý prach v papíru a nebo papír napuštěný střelným prachem a potom vysušený.

Když v roce 1867 Alfréd Nobel vynalezl dynamit znělo to jako umíráček střelnému prachu. Dynamit je výbušnina založená na explozívním potenciálu nitroglycerínu, který se v ní vyskytuje adsorbován na křemelině,a ta byla později ve směsi nahrazena dusičnany. Pro lepší nasákavost se přidávaly suché dřevité piliny. Oproti klasickému tekutému nitroglycerínu se vyznačuje mnohonásobně vyšší stabilitou oproti tlaku nebo nárazu.

Výbušniny se používali v lomech na trhací práce a v průmyslu na demolice. Proto není divu, že v éře vykrádání trezorů trhavinami se materiál pro to získával právě krádežemi v lomech. Mezi koncem druhé světové války a šedesátými léty. Nejčastěji se kradl Gelignit s detonační rychlostí na 2.500 m za sekundu.