O trezoru, který chránil Srdce oceánu
Bylo mrazivé ráno 21. září v anglickém přístavním městě Liverpool. Zdálo se, že teplé dny roku 1911 jsou již dávno pryč a příroda se připravuje na podzim. Ve své výstavní vile na předměstí se probouzí továrník Wiliam Milner. Po letech k tomu nepotřebuje ani zvuk budíku. Jakmile padne pátá hodina jako na povel procitne. Neotevře ale oči, ještě nějaký čas přemýšlí. Nechává volně plynout myšlenky. O nové dostavbě dílny a ranní schůzce s dodavateli. Potom už v tichosti sedí s manželkou u stolu a pročítá dnešní noviny. Pierre Prier dokončuje první 56 minutový let bez zastávky z Londýna do Paříže. Odstartoval první ročník závodu Rallye Monte Carlo a společnost White Star Line měla včera těžký den. S velkým zájmem čte dál. Jejich záoceánský parník RMS Olympic se při své páté plavbě srazil s křižníkem HMS Hawke. Křižník byl tak malý (7.700 BRT), že ho Olympic se svými 45.324 BRT (1 BRT = 2,83 m³) přitáhl silou lodních šroubů k sobě. Parník na svou dobu nevídaných rozměrů dostal těžkou ránu v oblasti zádě a měl poškozený lodní šroub.
Na obrázku Srovnání RMS Olympic a Titanic. Tato zpráva byla pro továrníka Wiliama jen zajímavým čtením. V té době ještě nevěděl že se ho přímo dotkne. Za čtrnáct dnů před ředitelstvím firmy Milner Safe Company zastavují dvě auta s početnou výpravou. Na dvoře to vypadá trochu chaoticky, až se z davu odděluje delegace tří pánů a vstupují do budovy. V krátkosti se omlouvají, že nemají domluvenou schůzku. Jedná se o zástupce loděnice Harland and Wolff a společnosti White Star Line. Potřebují jednat o své zakázce 5 trezorů pro nově stavěný Titanic. Celé se to opozdí o několik měsíců protože Titanic musí uvolnit místo v suchém doku pro poškozený Olympic. Na světě nikdo jiný nemá tak velké místo pro opravu takové lodi. Nakonec mu Titanic musel přenechat i jeden ze svých lodních šroubů. Tou dobou byl Titanic už několik měsíců po spuštění na vodu. Dokončovací práce se dělají právě v doku.
